hudba i text: David Maroš
Čarokrásná divoženka sbírá lístky šalvěje,
tváří se posmutněle, hořké slzy polyká,
nízké slunce skřehlou duši stěží ještě prohřeje,
ona neví, jestli spatří urostlého zbojníka.
V nekonečných stezkách ztracení,
v zajetí předepsaných osudů,
darované talismany ocení,
trpké víno prýští ze sudů.
Krátké léto každým rokem potichoučku odchází,
doutnající oheň, symbol nových nadějí,
kytku vzácných lučních květů víla trhá do vázy,
poslední žhavý uhlík dýchá v závěji.
V nekonečných stezkách ztracení,
v zajetí předepsaných osudů,
darované talismany ocení,
trpké víno prýští ze sudů.