hudba i text: David Maroš
Odpluješ daleko ke břehům východním,
podám ti ruku jako led studenou,
na cestě září tisíce pochodní,
znavený poutník loučí se s ozvěnou.
Vše, co jsi vyprávěl, nikdo líp nepoví,
kamenné mosty samotu překlenou,
vichřice dovádí v bílém plachtoví,
znavený poutník loučí se s ozvěnou.
Vítr zpívá útesům
v bílém království,
dám číši vína blíž k tvým rtům
a stále málo vím.
Vrcholky kopců zmizely v oparu,
stojí strom bez listí na břehu jezera,
vzdálené moře brouká si o jaru,
posvátný pramen ze skály vyvěrá.
Největší tajemství skrývá se ve vřesu,
potkáš tam dívku do mlhy oděnou,
labutí křídla milují noblesu,
kamenné mosty samotu překlenou.
Vítr zpívá útesům
v bílém království,
dám číši vína blíž k tvým rtům
a stále málo vím.