Metamorfózy

hudba i text: David Maroš

Málokdy mám pocit, že mě něco ohrozí,
strach mám jenom ze své metamorfózy,
že se člověk zničehonic v ďábla promění
a že místo zlata, stříbra najdeš kamení.

Zadýchaný parník stále s námi pluje vpřed,
neutíkej, chlapče, chci si s tebou posedět,
takovéto vztahy mě zatraceně nebaví,
ptáš se, co bych asi chtěla – posedět si u kávy.

Starý dobrý parník novou barvou natřeli,
v přístavišti čeká jako každou neděli,
lstivý ďábel možná shrábne odměnu,
s úsměvem se rozloučím, nechci změnu pro změnu.