hudba i text: David Maroš
Přijdeš, odejdeš, jak se ti zlíbí,
je to tvůj starý zvyk,
nevím, proč mi do zad vrážíš
jednu ze svých ostrých dýk.
Oranžoví krokodýli
žerou snídani,
jejich náhlá přítomnost
strach mi nahání.
Vůbec se nebojím,
namlouvám si potichu,
ale v té to situaci
není mi do pláče.
Optimismus rozdávám,
lidi, vemte si,
kousek štěstí, který máte,
často vyděsí.
Položím ti otázku,
kam to běžíš, člověče,
vždyť jsi přece razil heslo:
z cizího krev neteče.
Život plyne poklidně
jako na drátku,
stačí jeden krokodýl
a vše je v pořádku.